Toaletní papír slaví 130 let. V minulosti platil za luxusní věc i tajnou potřebu, která se ukrývala do balícího papíru

Před 130 lety si toaletní papír tak, jak ho známe dnes, nechal patentovat Seth Wheelar z New Yorku. Dlouhý pruh papíru navinul na ruličku a perforoval je, čímž pás rozdělil na dílky, které šly snadno odtrhávat. Do té doby se prodával podle čínského způsobu v arších nebo v ruličkách. Složitě se pak musel odtrhávat pomocí zoubků na držáku.  Nový vynález se v 19. století prodával s velkou diskrétností, a to pouze v lékárnách zabalený do hnědého balícího papíru. Britský sinolog Joseph Needham citoval čínského učence Jen Č'-tchueje. "Papír, na kterém jsou citáty nebo komentáře z Pěti klasiků nebo jména ság, se neodvažuji použít k toaletním účelům," napsal učenec v roce 589. Pět klasiků je soubor pěti základních konfuciánských textů uspořádaných Konfuciem. V roce 851 jeden cestovatel napsal: „Číňané si nedělají příliš velkou starost s čistotou. Když dokončí potřebu, neomyjí se vodou, ale jen otřou papírem.“ V roce 1393 císařský soud v Nan-ťingu použil asi 720 tisíc archů toaletního papíru, přičemž jednotlivé archy měřily 60 krát 90 centimetrů. Sám císař Chung Wu a jeho rodina spotřebovali 15 tisíc archů „obzvláště jemného, parfémovaného toaletního papíru“. Západní civilizace ale papír nejprve odmítala, protože to dlouhou dobu byla jen luxusní kosmetika. Dále se tak používaly zavedené metody jako vlna, stará látka, suchá tráva a voda. Lidé zkoušeli i mech, listí, seno nebo i slámu, jak napsala ve své knize Sabine Schachtner Papír: od řemesel po hromadnou výrobu.  Vykopávky středověký latrín v dnešním Estonsku také odhalily kousky látek jako toaletní papír. Kvalita se lišila od společenské postavení dané domácnosti. Jemnější a měkčí látky používaly bohaté rodiny, prosté tkaniny měli chudí. Splachovací záchody začaly být oblíbené v druhé polovině 19. století. Jejich vznik si vyžádal vznik papíru, který nebude ucpávat odpadní trubky. I když je dnes papír samozřejmostí, v minulém režimu ho byl nedostatek. Největší problém nastal v v totalitním Československu v roce 1988 po požáru Harmaneckých papíren na Slovensku. Chybějící papír lidé nejčastěji nahrazovali nastříhanými proužky novin. Za 130 let své existence už "toaleťák" moc změn nezaznamenal. Nejlepší vylepšení přišlo v roce 1935, kdy ho americká společnost Northern Tissue začala prodávat jako toaletní papír "bez třísek".