- Štítky blogu
Sledujte nás a sdílejte fotky Vašeho oblíbeného papírnictví #oferta.cz
naši dopravci :
platby :
Recyklace plastů nedává smysl, pojďme je znovu ukládat na skládky, říká odborník z MIT
PRAHA (Ekolist.cz) Pokud by péče o životní prostředí byla náboženstvím, dopustil by se s největší pravděpodobností inženýr ekonomiky z MIT Andrew McAfee strašlivého kacířství. Protože ale zájem o přírodu a životní prostředí církví není, má jeho aktuální hereze podobu velmi neotřelého přístupu, hodného vašeho kritického rozboru. McAfee totiž navrhuje světu (no, minimálně USA) rezignovat na recyklaci plastů a současně obnovit jejich ukládání na skládkách. Čímž dva dost podstatné pilíře moderního odpadového hospodářství staví na hlavu. Píše o tom BussinesInsider.
McAfee nemá nic proti recyklaci papíru, které je každému dostupná a levná. Zrovna tak nemá nic proti recyklaci skla, která je z hlediska materiálové návratnosti smysluplná. Nevadí mu ani recyklace kovů, protože je energeticky mnohem méně náročná, než výroba kovů z primárních surovin. Má ale zásadní problém s recyklací plastů.
Nevidí v ní udržitelnost, smysluplnost a nakonec ani pomoc životnímu prostředí. Tvrdí, že snaha třídit a svážet plasty k recyklaci je plýtvání časem a energií. Že na rozdíl od papíru, skla nebo kovu si v případě plastů na recyklaci všichni jen hrajeme.
Recyklujeme špatně a nemáme odbyt
„Přínos úspory uhlíku a skleníkových plynů během recyklace plastů byl a je ve skutečnosti velmi, velmi malý,“ tvrdí McAfee. „Moc smyslu to nedávalo, když jsme naše plasty sbírali, třídili a sváželi, a pak je posílali v kontejnerech přes oceán do Číny, tedy do země známé svým velmi drastickým přístupem k životnímu prostředí, aby je za nás recyklovala. A více smyslu to rozhodně nedává ani teď, když už se Čína našich plastových odpadů zřekla.“ Ukázalo se totiž, že plasty efektivně recyklovat zrovna neumíme.
Za místní příklad dává města jako Filadelfie, kde polovina separovaného a teoreticky využitelného plastového odpadu stejně skončí na skládkách, nebo progresivní Chicago, kde jsou schopni zrecyklovat jen 9 % z celkového objemu vlastních plastů. Proč? Problematická je tu hlavně „kontaminace“ plastů dalším znečištěním, jejich špatné přetřídění, které znesnadňuje další materiálovou úpravu.
Příklady k zamyšlení jsou i globální: v roce 2017 se jen 9 % všech sesbíraných a přetříděných plastů podařilo recyklovat do podoby sekundárně využitelného materiálu a jen 16 % z nich se dočkalo svého přetvoření v nový výrobek. Protože o „plast zachráněný recyklací“ vlastně nemá průmysl zájem. Je tak drahý (ve smyslu výdeje energie, přepravy, financí), že vyjde řádově levněji vyrobit originální nový plast. Ostatně, jak tvrdí McAfee, trh v EU má zatím zužitkování jen pro 6 % recyklovaných vlastních plastových odpadů.
Papír, sklo i kov se s takovými problémy nepotýká. Jejich recyklace je skutečnou úsporou energie vynaložené na jejich výrobu, vyjdou levněji. Trh poptávající „recyklovaný“ kov hravě spotřebuje 100 % nabídky (a s papírem a sklem je to dost podobné), průmysl se o ně aktivně hlásí a zpracovává je.
Jen v případě plastu to nefunguje, musíme vymýšlet a dotovat komplikovaná schémata, sběr a svoz, speciální třídící linky a ještě speciálnější zpracovatelská zařízení, abychom plastovou recyklaci udrželi v oběhu. Byť pro výsledný zrecyklovaný produkt nemáme valného využití.
Je to paradox: vynakládáme nemalé množství času a energie, abychom něčemu zabránili stát se odpadem a pak přešlapujeme na místě a vymýšlíme, co z toho vlastně vyrobit a komu to prodat, protože o to nikdo nestojí. To se třeba při recyklaci kovů neděje.
Nastává čas na nové skládky?
Co s tím? Vybodnout se na celou recyklaci plastů a doslova to zabalit. Začít je znovu ukládat na skládkách, respektive na dobrých, nových, kvalitně zajištěných a solidně monitorovaných skládkách. Prostě odrušit prozatím celé to schéma s recyklací plastů, které „víc žere, než dává“. Na dobrých skládkách by totiž nehrozila kontaminace životního prostředí, tedy únik plastů do moří, oceánů. Ani postupný vznik všezamořujících mikroplastů.
A na takových skládkách by plasty odpočívaly tak dlouho, než by se fosilní zdroje pro jejich výrobu globálně vyčerpaly (což vzhledem k zapracování břidlicového plynu bude za dlouho). Protože pak jejich zrecyklování bude, vzhledem k nedostatku surovin, skutečně žádané a zaplatí se. Jejich těžba ze skládek pak bude ekonomicky dávat smysl, stejně jako recyklace kovů dnes. Takže plasty raději nyní nerecyklovat vůbec, ale rovnou skládkovat.
McAfee doplňuje, že namísto hrátek s recyklací plastů by se hodilo zacílit svou energii na dekarbonizaci průmyslů a zdanění těch, kteří znečišťují nejvíce. „Přeci jen, polovinu světových emisí skleníkových plynů lze dohledat k původci, kterým je 25 největších korporátních koncernů a států. To je skutečný zdroj problému. Zdanit je a peníze využít pro rozvoj k životnímu prostředí šetrným formám energetiky, jako například jádra, je schůdnou cestou řešení.“
„Ono vážně nemá cenu tady řešit drobnosti, hádat se o vaše úsporné žárovky a brčka, když 70 % veškerých emisí produkují tři odvětví globálního průmyslu. A přesně tyhle mediální kontroverze kolem drobností zastáncům fosilního průmyslu, špinavé energetiky a přepravy nejvíce prospívají.“
McAfee ještě dodává, že asi každý člověk má svůj vlastní, byť individuálně rozdílný „mentální rozpočet“, každodenní potenciál k realizování environmentálně prospěšných opatření. „A pokud lidé svůj mentální rozpočet každý den promrhají na to, že se budou vyhýbat plastovým brčkům, ale budou ignorovat velké znečišťovatele, je to chyba a ostuda.“
22.10.2019 01:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
